Únorové tlachání

Rozhodla jsem se každý měsíc napsat takové schrnutí všeho co se tu objevilo, co se tu objeví a případně něco, co nestojí za samostatný článek. Prostě takové tlachání o ničem.

Minulost
Celkově šest, s tímto sedm článků. Ale důležitá je přece kvalita, ne kvantita.:-) A konkrétně? Z témata knížek jste si mohli přečíst srovnání čtečky a knížky a moje nadšení z paní Velkotřeskové. Vzhledem k tomu, že tento blog byl zakládán především jako knižní, to není žádná sláva, co? Dále další koálkový návod a moje výtvory v Polyvoru. Jako nejčtenější se ale ukázal článek o mých nedokonalostech. Číst si o něčem, co mi nejde, to by se vám líbilo... No a nakonec návod jak trochu zaneřádit kuchyň a skvěle si při tom pochutnat. Zkrátka od všeho trochu.

Budoucnost
Ráda bych řekla, že budu aktivnější, ale...  Poslední dobou mám pocit, jako by dny utíkaly nejméně dvakrát rychleji. Možná si za to můžu trochu, ale vážně trošičku sama. Absolvovat všechny soutěže, do kterých jsem se přihlásila(a já vlezu do všeho), zkoušky s dramaťákem a následně dopsat sešity, občas nějaký článek do časopisu... Ale učitelé samozřejmě nejsou schopni tohle všechno pochopit a předhánějí se v tom, kdo dá nejvíce úkolů a písemek. A vysvětujte jim, že na to nemáte čas.

Dále ve mně hlodá myšlenka změnění vzhledu a teoreticky bych na to měla mít i čas, protože nám začínají za týden a něco jarní prázdiny. Hurá! Bylo načase! No uvidíme. Jak se znám...

Možná by vás zajímali i nějaké konkrétní články, ovšem já mám hrozně moc plánů a když pak sednu k počítači, nakonec napíšu něco úplně něco jiného. Ale možná se dočkáte kromě doporučení knížek i nějakých recenzí. Ne že by mě nebavilo obohacovat vás o to nejlepší, co jsem přečetla nebo jenom něco, co mě zaujalo a stojí za to, vzít takovou knížku do ruky. Baví. Celkem hodně.

Důvod je zcela jiný a sobecky zištný. Vždy když čtu na nějakém knižním blogu o recenzních výtiscích, hrozně závidim. Ve skutečnosti jsem celá zelená. Protože dostat knížku za to, že o ní něco napíšu, jesupe, úžasné, ... Prostě nemám slov. Ovšem je mi jasné, že bez dříve napsaných recenzích se můžu jít klouzat. Takže jsem se rozhodla začít s jejich psaním. Doufám, že mě chápete a ještě jste neklikli na červený křížek vpravo nahoře s tím, že ta Katie je děsná potvora.

Jestli se ale ptáte kdy, odpovídám pokrčením ramen s nechápavým výrazem ve tváři: "Jak to mám asi vědět?" Ale pokusím se brzy, slibuji.

Pak mě ještě napadlo, co by jste řekli tomu, kdybych sem tam napsala něco o sobě? Když jsem tento blog zakládala, myslela jsem, že vám neřeknu ani ťuk a nechám vás ve sladké nevědomosti, ale časy se mění, ne? Ovšem pořád ještě můžu být starý dědek, který si krátí čas o televize tím, že se vydává za patnáctiletou holku. Hahaha.