Přestaň si číst a běž se učit!

Historicky první článek na přání na téma já a škola. Doufám, že se mé spolužačce, sedící tenhle rok za mnou, bude líbit.:-)

Vím, že Maruška si asi chtěla přečíst, hlavně jak se připravuji doma a vůbec můj postoj k učení se, ale protože zbytek čtenářů se mnou do třídy nechodí, začnu nejdřív tím, jak se asi jevím učitelům a mým spolužákům.

Vždycky jsem měla ve škole dobré známky, sedm let dokonce samé jedničky. O hodině jsem většinou celkem aktivní, nijak zvlášť nevyrušuji, okna nerozbíjím. Spousta lidí mě má za šprtku. Klidně se přiznám, že nejeden učitel mi alespoň trochu nadržuje. Jsem ale opravdu taková dokonalá studentka? Zdaleka ne.



Učit se? Proč?
Většinu mých spolužáků by to asi překvapilo, ale opravdu je to tak. Moje domácí příprava spočívá v tom, že si tak v jedenáct během připravování tašky udělám úkoly, které se blbě opisují ve škole, na další den (zásadně je dělám na poslední chvíli) a ... Obávám se, že to bude asi vše. A když se jó hodně nudím a zrovna máme další den něco psát, tak si otevřu učebnici a aspoň si to přečtu. Často se to ale nestává.

Možná si říkáte, co to plácám, vždyť si dva poslední odstavce naprosto odporují. Naštěstí mám poměrně dobrou paměť, takže si většinu pamatuji už z hodiny, a pak mi stačí si před písemkou rychle o přestávce prolistovat sešit a většinou jsem potom s výsledkem celkem spokojená. K tomu ještě musím podotknout, opravdu mě baví, když učitel začne s proslovem, který vám určitě bude povědomý: "Většina třídy se na písemku bohužel vykašlala, ale samozřejmě se našly i výjimky, které přípravu nepodcenily, což se potom ukázalo na jejich známce."(významný pohled na mě)

Proč se vlastně neučím
Stejně jako na všechno i na neučení mám skvělé vysvětlení.  Osobně mi přijde hrozně zbytečné učit se nazpaměť tunu informací, které se dají snadno najít v knížkách nebo na internetu. Pokud je nepoužíváte, stejně většinu do roka (nebo i dříve) zapomenete.

Asi víte, od kdy do kdy trvala druhá světová válka, ale opravdu si pamatujete všechny bitvy? Hlavní město Francie zná asi každý, ale co její rozlohu? Jak dlouho vám ale bude trvat než to zjistíte? Vzhledem k tomu, že jste momentálně na počítači, tak to odhaduji na  maximálně půl minuty.

A ano, vím, že s tím asi nic neudělám, ale to mi nebrání myslet si, že můj názor je správný a blog je ideální místo, kde jej publikovat. Naprosto ale chápu, že ne každý se mnou musí souhlasit. Sice mě asi nepřesvědčíte, ale to nic nemění na tom, že si váš názor ráda přečtu.

Ona byla na nejmíň deseti soutěžích!
Oblast ve které jsem naopak, dle názoru mých kamarádek, aktivní až moc, jsou všechny možné soutěže. Na rozdíl od vyučování mi přijdou mnohem zajímavější a většinu se prostě nazpaměť nenaučíte, takže určité typy studentů, z tohoto důvodu excelující ve škole, tady nemají moc šancí. Navíc mi přijde, že úspěch v soutěži o vašich znalostech řekne víc, než jednička na vysvědčení. Já jsem kupříkladu měla ze dvou určitých předmětů sice dvojku, ale na krajských olympiádách jsem získala 5. a 4.-5. místo.

Takže abych vám ještě trochu přiblížila můj přístup k výuce, popíšu vám pro ilustraci matematiku, protože tam je to asi nejvíc vidět. Naše matikářka se minulý rok rozhodla, že nebude nějak trestat nedonesené úkoly. Ať se prý každý rozhodne sám. Od té doby jsem neudělala ani jeden. Naproti tomu jsem vlezla (a nutno říci, že celkem úspěšně) na všechny soutěže, které s matematikou jenom trochu souvisely.

Kromě toho jsem také dělala korespondenční seminář, který mi možná zabral ještě víc času, než kdybych dělala ty úkoly. A pak jsem ještě samozřejmě jela na moje milované matematické soustředění a tábor, což ale vůbec nebylo kvůli matice (jak se mylně domnívá naše matikářka), ale kvůli té senzační partě lidí a neuvěřitelné legraci.

A jak jste na tom s učením vy? Vzorní studenti nebo spíš flákači?