13. července 2014

2. úkol - článek

Trochu nestíhám, ale druhý úkol z čtení je splněn! Jak jistě víte, úkolem bylo přečíst knihu, která je starší než sto let. Já jsem si vybrala Malostranské povídky a v následujícím článku se můžete podívat, co jsem na ně říkala. Dole je pak opět linkovač na vaše články.

Co budu číst?

Snažím se číst různé knihy, takže vybrat zajímavou starší knihu, kterou jsem ještě nečetla, se ukázalo jako problém. Původně jsem si vybrala Rozum a cit od Jane Austenové, u kterého jsem viděla jenom filmové zpracování. Byla jsem přesvědčena, že ho doma máme. Našla jsem sice Pýchu a předsudek, Emmu, Janu Eyrovou, třikrát Na větrné hůrce (všechno dávno přečtené), ale Rozum a cit ne.

Hledání pokračovalo. Hromadu povídek od Poea? Přečteno. Tom Sawyer a Hucleberry Finn? Přečteno. Po chvíli hledání jsem objevila Krysaře. Zaradovala jsem se, protože jsem si ho stejně chtěla přečíst a pro jistotu jsem si ještě ověřila rok prvního vydání. 1915. Nakonec jsem vytáhla Povídky malostranské od Jana Nerudy, které jsem viděla zpracované jako skvělé divadelní představení na jedné dětské přehlídce, ale dosud jsem neměla tu čest přečíst si originál.

Jak se mi to líbilo?

Rok vydání jsem sice nenašla, ale předpokládám,
že mi nechybělo málo i do stoletého vydání.
Tentokrát budu stručná. Samotný námět nebyl špatný, charaktery lidí jsou perfektně popsané, ale
od takové slavné knížky jsem čekala trochu víc. Co mě pak vyloženě nebavilo, byly dloooouhé popisy. Ani by mi tolik nevadily velmi jednoduché zápletky, ale tohle mě vážně zklamalo.

Kdybych o Povídkách nic nevěděla, asi bych si řekla, že je to milá a docela zajímavá knížka. Takhle to vidím jako trochu lepší průměr. Možná je to moje chyba, ale já jsem v tom žádné vrcholné české dílo nenašla. Neruda je bezpochyby skvělý autor, ale já se k jeho fanouškům asi nepřidám.

Linkovač aneb co jste četli vy


0 komentářů: